Neusiedler See - Neziderské jezero.

Autor: Petr Havránek | 21.1.2016 o 8:03 | (upravené 21.1.2016 o 8:58) Karma článku: 5,51 | Prečítané:  945x

Uplynul více jak měsíc od našeho posledního výjezdu a už mě pořádně svědí dlaně. To, že jsme měli tak dlouhou pauzu, bylo z části dílem počasí, ale zejména mojí rekonvalescencí po úrazu kolena.

Vše se naštěstí zahojilo, koleno drží, můžeme tedy v klidu plánovat, kam vyrazíme na Velikonoční svátky. Předpověď počasí se měnila každou chvilkou, proto jako obvykle vyčkáváme do poslední chvíle a nakonec volíme rakouské jezero v oblasti Burgenlandu - Neusiedler See, Neziderské jezero . A maďarsky?  Malebně - Fertő-tó. Jezero je spolu s Balatonem, největším stepním  jezerem ve střední Evropě a je na seznamu světového dědictví UNESCO. Oblast má na rakouské a maďarské straně celkovou plochu v rozloze 320 km2.

Na cestu se vydáváme již ve čtvrtek ráno a naší první zastávkou je obří design outlet Parndorf, kde nepatrně odlehčujeme peněžence a odtud nám schází k místu našeho nocování, městečku Podersdorf, už jen pár kilometrů. Zde jsme si udělali základnu u vinařství Sloboda a protože naši slovenští přátelé, mají lehké zpoždění, krátíme si chvíle čekání, procházkou po nábřeží v centru městečka.

Vzhledem k tomu, že Podersdorf,  je centrem kitingu a dnes vane opravdu silný vítr, je na co se dívat.

Když už máme doslova vyfoukané hlavy, bereme za vděk útulnou kavárnou a neodoláváme skvělým dortíkům. No co, zítra to vyšlapeme na kole. Ale dnes ne, je opravdu zima a studený vítr, to by mi neprošlo. Nicméně máme rovnocennou náhradu, půjdeme na ochutnávku vína do heurige, k našemu panu"domácímu". Stačíme si sotva  objednat první degustační vzorky a už se k vinařství blíží Milan s Majou. Tím jsme kompletní a můžeme se s plnou vervou pustit do ochutnávky vín a pojídání mnoha místních pochutin.

Páteční den je ve znamení modrého nebe a bezvětří. Ideální počasí pro výlet na kolech a abychom holky moc neuhnali, vybíráme výjezd k Národnímu parku Seewinkel . Vše v poklidu a pohodě. Oběd si dáváme  hned v první hospůdce v Illmitz a pokračujeme okruhem zpět ke karavanům.

Poklidná vyjížďka se ke konci trochu kazí, zvedá se opět silný vítr a pochopitelně směřuje přesně proti nám, ale 40 km bylo ujeto. Stačí teplá sprcha a optimismus s dobrou náladou je zpět. Na parkovišti je možno sledovat speciální úkaz tzv. migraci karavanistů. Místní heurige otvírala v 16 hodin a do té doby povalující se karavanisté, se v danou hodinu, jak na povel zvedají a všichni, jako jeden muž, míří do vinařství. Je legrační sledovat, jak dobré víno stmeluje a aktivuje činnost některých z nás.

My pochopitelně nezůstáváme zpět a  vrháme se na další kolo ochutnávek. V heurige obsluhuje mladé, milé a pohledné děvče. A jak nám chlapům stoupá alkohol v krvi, nabýváme víc a víc odvahy a zároveň přesvědčení, že takto pohledná slečna, nemůže být Rakušankou. A bingo! Opravdu to je slovanka - Ruska, žijící od svých pěti let v Rakousku. No vida, jací jsme odborníci.

V sobotu jsme si se synem řekli, že se pokusíme objet jezero.  Podle mě dostupných informací, má být okruh dlouhý okolo 120km, takže by to mělo být v našich silách. Start je v devět hodin a vydáváme se směrem na jih, do Maďarska po B 10. Až k maďarským hranicím jedeme s větrem o závod a to doslova. Opět vane silný vítr a tlačí nás do zad. Je nám ale jasné, že tento luxusní stav brzy skončí a my budeme naopak šlapat proti větru. A neznám větší trest, než protivítr.  Zlaté kopce!  Nicméně se ještě v dobré náladě na krátko stavíme ve městě Fertőd a nakukujeme do brány proslulého zámku Esterházy.

Ten bývá označován za „maďarské Versailles“ a je zřejmě nejvýznamnější rokokovou památkou Maďarska. Cesta Maďarskem vede po zcela nové stezce a i přes mírně zvlněný terén a začínající protivítr, přijíždíme do Fertőrákos svěží a v nohou třetinu trasy. Posilňujeme se polévkou ( halászle ) a pokračujeme dál. Vítr už je v plné síle proti nám a Honzu to psychicky dost deptá, navíc máme prázdné bidony a dostihuje nás špatný i pitný režim. Štěstí však stojí při nás, v Purbachu narážíme na krásnou hospůdku Gut Purbach, kde se opravdu skvěle vaří. Jsme odpočati a plni nových sil.

A jak se ukázalo, bylo to zapotřebí. Po pár kilometrech se totiž zatahuje nebe, vítr se mění na vichr, začíná silně pršet a někde za námi začíná bouřit. Ideální cyklistické počasí. A nás čeká závěrečných 20 km . Chvíli váháme, zda nepočkat, až se vše přežene, ale nakonec na sebe navlékáme vše, co je v batohu a pokračujeme vstříc dobrovolné studené sprše. Ke karavanům přijíždíme úplně na kost a být to ještě o pár kilometrů dál, nevím, nevím. Bylo to už na morál,ale to se počítá.

V neděli se nikomu na kolo moc nechce, což chápu, proto balíme a odjíždíme do města Rust, podle mého, do nejhezčího místo u jezera. Je krásné slunné poledne, hledáme tedy nějakou příjemnou hospůdku a na náměstí nacházíme Hofgassl - Susanne a Michael Pilz.

Servírka se nás u vchodu ptá, zda máme rezervaci a to mě už mělo klepnout přes nos, že jsme vlezli někam, kam jsme tak úplně nemířili.  Nicméně podléháme síle okamžiku a necháváme se zavést k jedinému volnému stolu. Luxusní prostředí a elegantní jídelní lístek s lokální kuchyní, je jasno. Jsme v hoch podniku. Teď, po tom našem sebevědomém příchodu, přeci nešlo odejít, přistupujeme na hru a jako gurmeti ji dohráváme až do konce. Lokální, skvělá kuchyně, náramně jsme si pochutnali. Jen ta cena , brrrr.

Plni zážitků se couráme po městečku a užíváme si krásného dne. Před odjezdem si ještě koledou vysluhujeme vejce, využíváme jediného dne, kdy můžeme naše ženy beztrestně vyšlehat a pak nastává loučení s přáteli i s tímto krásným místem.

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KOMENTÁRE

Koľko stál Plavčan, ešte len spoznáme

Človek s Plavčanovou históriou sa nikdy nemal stať ministrom.

DOMOV

Kauza Plavčan: O čo ide v najväčšom škandále leta?

Najdôležitejšie otázky a odpovede o kauze eurofondov.


Už ste čítali?