Zell am See a Leogang.

Autor: Petr Havránek | 28.1.2016 o 8:06 | Karma článku: 3,69 | Prečítané:  979x

Leogang  je nejen vyhlášené zimní středisko, ale je také rájem i pro bikery, kteří mohou využít místní vyhlášený down hill park nebo se toulat jen tak, po okolních kopcích. Nás se týká rozhodně ta druhá varianta.

Do Leogangu se chystám už spoustu let a až nyní se sešla optimální konstelace, proto není důvod váhat. Navíc bude skvělé počasí, i když třiceti stupňová vedra nejsou pro šplhání po kopcích příliš optimální , ale lepší, než zima a déšť.

Pátek 7.8.

V pátek balíme a po třetí odpoledne odjíždíme směr Salzburg. Parkoviště v Leogangu znám ze zimního kempingu, takže vím, do čeho jdu, zázemí s vodou i toaletou, vše za 10 EUR/ den. Ale léto je tu trochu jiné a to díky jinému osazenstvu. Poznáváme to hned, jakmile zabočujeme na parkoviště, je plné olepených dodávek, stanů, přístřešků a před tím vším posedávající "downhilláci". Připadám si tu trochu nepatřičně s tím naším obytňákem, takže chvíli kroužíme po parkovišti a hledáme místo na zaparkování. První pokus se moc nezdařil, jsme hned vedle partičky potetovaných chlapů, popíjejících piva a povalujících se v židlích. Z toho kouká večerní mejdan a rachot. Přejíždíme tedy do klidnější, masňácké zóny, hned vedle řeky. A to je ono, jsme "doma". Samotné parkoviště není přímo v Leogangu, ale ještě asi 3km nad městem, v okolí je jen pár hotelů a tím pádem jsme ušetřeni toho obvyklého masakru, spojeného s masovým turismem.

Ale má to jednu stinnou stránku, není kam večer jít na jídlo či pivo. Ale my se neztratíme, asi kilometr od nás objevujeme hospodu Mama  Thresl. Jendovi zasvítí oči a už sedíme v designové hospodě s obrovskou terasou a neotřelým interiérem. A co víc? Mají zde, jak tvrdí jídelníček, domácí hamburgery. Tomu nejde odolat!  A výsledek je skvělý, takové hambáče jsme ještě nejedli. A abychom si večer ještě více zpříjemnili, vše  zakončuje sladkou tečkou a já dvěma deci výborného zeleného veltlínu z Wachau.

Sobota 8.8. - 50 km, 1.400  výškových metrů

Ráno platíme v infocentru parkovné a bereme si mapy okolí, které tu mají zdarma. Mám úchylku pro mapy, takže není divu, že podlehnu a kupuji i soubor tras pro celou oblast, o které v dalších hodinách zjišťuji, že jsou zcela k ničemu. Trasa je naplánována a můžeme vyrazí.

Cílem je Panorama Alm 1.527 m. Do Hochfilzenu jedem údolím a podle mapy trefujeme dobře i odbočku do kopců. Následuje moje fatální chyba, odbočujeme dříve než máme a šplháme vzhůru. Omyl zjišťujeme asi po 7km stoupání a nezbývá, než se otočit a sjet zpět. Napodruhé už správnou cestu trefujeme a z deprese nás dostává až dobrý oběd v zájezdním hostinci, nicméně značení tras je tu přímo hrozné. Nevím proč se na mapě jmenují chaty a záchytné body jinak, než na cedulích, k zbláznění. Při odjezdu se dáváme do řeči s Čechy, kteří zde testují Cannondale a necháváme si od nich poradit cestu dál a pár dalších typů na příští dny. Také zjišťuji, že mají podstatně lepší mapu, než my, takže v první hospodě na hřebenu, si ji beru a  je to hned jiné poježděníčko. I když nás to od dnešního bloudění moc nevytrhlo, je zkrátka špatný den.

A navíc se nebe zatahuje, začíná bouřit a spouští se silný liják. Máme štěstí, že jsme blízko opuštěného srubu, kde se na necelou hodinu schováváme, než se vše přežene.

Ani to není konec našemu dnešnímu trápení. Špatně odbočujeme a dostáváme se na down hillovou stezku, která je sice po rovině, ale plná kořenů a kamenů, nezbývá nám tedy, než 2km kolo tlačit. Ale nakonec se vynořujeme u Schönleiten Hütte a to jsme již téměř u cíle, stačí projet krásný trek po úbočí a ocitáme se u konečné stanice lanovky Alte Schmiede. Sláva !

Teď ještě dolů, což se na první pohled může zdát jednoduché, ale není. Možnost jet po down hillu je zapovězena, takže citem volíme okružní cestu a trefujeme se, konečně jsme u karavanu. Ale čeká nás chvilka napětí, nechali jsme totiž otevřená střešní okna a tak s napětím očekáváme, jakou pohromu nám déšť způsobil. Ale k našemu překvapeni je to jen pár mokrých fleků, které do rána uschnou.

Neděle 9.8. - 62 km, 1.900  výškových metrů
 

Dnes nás déšť nepřekvapí, balíme si totiž do batohu neprofuky. Doufáme, že i smůla nás opustí a dnes bloudit nebudeme. Pouštíme se stejným směrem, jako včera, tedy do Hochfilzenu, ale s úmyslem vyjet nad Hiterglemm, k nevyššímu bodu v okolí, Reitelkogel 1.818 m.

Cesta k zájezdnímu hostinci, kde jsme včera obědvali, je tentokrát rychlá, ale potom to začíná! Dlouhé, pozvolné stoupání a potom prudké kousavé stoupání, zakončené posledními kilometry po sjezdovce. Dost drsné, ale krásné.

 

Pořizujeme pár fotek okolí a spouštíme se k Rosswald Hütte, kde se chystáme poobědvat. Já si dávám těstoviny a Jenda, jak je jeho zvykem, kaiserschmarrn. Pak jen pár kilometrů dolů a jsme v Hinterglemmu. Pokoušíme se najít nějaké stání pro obytné vozy, ale tady, stejně jako v Saalbachu, nám pšenka nepokvete. Narazili jsme na těžký turistický bussines, kopce obsypané hotely a hlava na hlavě. Rychle pryč. To ovšem znamená, vyšplhat se zase zpět do kopců, přes hřeben. K Panorama Alm, nás čeká pekelné stoupání, na 10 km, převýšení 800 m a hrozné vedro. Jenda si jede tempo a já ho jen tak tak uvisím, mám krizi, ale dám to.

Když tak člověk stoupá vzhůru a je sám se sebou, má možnost i trochu dumat. Mě v těch kopcích vytanulo na mysl, jak jsem před lety syna učil na kole, tahal ho po kopcích, stezkách a byl spokojený, když to zvládl. To jsme potom vždy společně volali manželce a já jí do telefonu říkal, že to bylo dnes drsné, ale Jenda se držel. Dnes je to stejné, jen role se obrátily, volá syn s a říká, že taťka se dnes držel. Ale zpět ke kopcům. Dnes se už orientujeme v terénu, takže jedeme na jistotu a žádná zmýlená neplatí. Dokonce jsme objevili i kratší cestu z horní stanice lanovky k parkovišti. Ale o co je kratší, tím víc je náročnější, samá šotolina, zatáčka a možnost si rozbít hubu.

Ale zvládáme to bez karambolů. A jak se za tu dnešní dřinu odměnit? No přeci hambáčem u "Mámy", tak jsme si pojmenovali onu oblíbenou hospodu Mama  Thresl. Obsluha si nás pamatovala, což je vždy příjemné a v kombinaci s kuřecím burgrem skvělé.

Pondělí 10.8. - 60 km, 1.350 výškových metrů

Dnes bude odpočinkový den! 50 km po rovině k Zell am See a zpět. Ale ani nevím proč, někde vzadu mi něco říká, že tomu tak nebude. K jezeru frčíme bez potíží a po 25 km jsme u jeho severního břehu. Řešíme jak dál a máme na vybranou ze dvou možností.

Objet jezero po východní straně, nebo po opačné, rovnou do města. Volíme druhou možnost a pomalu, turisticky, po pří jezerní stezce jsme za chvíli ve městě. Z Ráje opět v masakru, hlava na hlavě. I hlad nás z toho přešel.  U kafe řešíme jakou cestou se dostat zpět do Leogangu. A je to tady, po rovině to nebude.

Pojedeme do Viehhofenu a odtud kolmo kopcem, do Leogangu. Víme, že to bude zase bolet, ale nevadí, baví nás to. V Gasthof Stiegernigg si dáváme polévku a začíná nám doslova peklo. Stoupáme po šotolinové cestě prudce do kopce, slunce pálí a z nás doslova teče pot. Je to zatím to nejtěžší stoupání, které zde absolvujeme. Musíme na 13km vystoupat 1.100 výškových metrů a věřte, že nám to dalo opravdu zabrat. Ale je to krásná zkouška vůle.

Po cestě bych fotil, ale je to těžké. Jenda v tom má dlouhá léta jasno. Když se šlape, tak se nefotí !

Takže občas vytáhnu ze zadní kapsy dresu fotoaparát, zmačknu na slepo v pedálech a jedu dál. Občas se ale přeci jen ustrne a nějaký snímek udělat mohu a dokonce se můžeme vyfotit navzájem čí společně.

Na nejvyšším bodě dnešní cesty, Asitzkogel 1.980m si dokonce děláme společné selfie a pouštíme se dolů k horní stanici lanovky. Ovšem do cesty se nám staví ohradník pro skot. To, že je pod proudem, jsem pochopitelně poznal já a jako starý dobrák, jsem na to Jendu upozornil. Takže mohl přehodit kolo za dráty a elegantně je překročit. S jeho výškou, žádný problém. A co já? Udělám to samé co on a mám přímý zásah do rozkroku. Šplhám tedy pár metrů do kopce, k dřevěné ohradě, kde ohradník překonávám. Vše za hlasitého pošklebování vlastního syna! To jsem se dočkal. Za odměnu ze stoupání i za kaskadérský kousek, si v hospodě na konečné lanovky, nad našim parkovištěm, dáváme dobroty. Jenda nezklame a opět volí kaiserschmarrn, já vsází na domácí klobásu. Ale zase nás čeká ta cesta dolů! Už mě to nebaví, jedu doslova krokem, jako posera, ze strachu z úrazu, brzdy křičí a Jenda se celému tomu divadlu nepřestává smát. Je po páté odpolední a jsme u karavanu. Už se oba těšíme do sprchy. Opět parádní den.

Úterý 11.8.  - 52 km, 1.050 výškových metrů

Předešlé dny jsou na nás znát a do sedla to jde ztuha. Hřeben mezi Leogangem a Saalbachem, máme již několikrát přejetý, takže jsme si za dnešní cíl dali zdolat kopec nad Hochfilzenem, Buchensteinwald 1.462 m, na jehož vrcholu se vypíná nová stavba ve tvaru kříže - Jakobkreuz.

Třicet metrů vysoká stavba, ční jako maják do dálky a přímo vyzývá k návštěvě. Až do St.Jakob se vezeme téměř po rovině a až poté nás čeká stoupání, 5 km s převýšením více jak 600 m. V tom vedru je to poctivá dřina, ale stojí to za to. Stavba i výhledy jsou úchvatné a zatím jsem nic podobného neviděl. Po obědváváme poctivou polévku se špekovými knedlíčky a spouštíme se zpět dolů.

Brzdy mi už třetí den vydávají zběsilé zvuky, takže jsem k nepřeslechnutí a ti, které míjím, mi rychle a s předstihem, vyklízejí cestu. Po sjezdu se chvíli dohadujeme, zda se do Hochfilzenu vrátit stejnou cestou nebo kopec objet. Vyhrává moje varianta a Jenda mi to v příštích kilometrech nechává dostatečně sežrat. Nakopává vrtuli a díky síle svých nohou a dávce naštvanosti, mi během chvíle ukazuje záda. Chvíli se pokouším stačit jeho tempu, dokonce předjíždím i elektro kolo, ale nakonec vítězí zdravý rozum a před Hochfilzenem se sjíždíme. Ke karavanu je to už z kopce a jsem za to rád, protože můj zadek je tak trochu na hadry a těší se do měkké sedačky.

Dnes je den odjezdu, takže ještě rychlá sprcha a nabíráme směr ČR.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

EKONOMIKA

NKÚ sa na kauzu Evka nemusí pozrieť. Lajčáka podržali poslanci parlamentu

Za návrh, aby sa na financovanie predsedníctva pozrel Najvyšší kontrolný úrad nehlasoval ani jeden poslanec Smeru.

ŠPORT

Kuzminovej vyšiel návrat a skončila v prvej desiatke

Víťazkou druhého šprintu sezóny sa stala Laura Dahlmeierová.

SVET

Súdy extrémistom neškodia, bránia sa slobodou prejavu

Holandského politika za urážky Maročanov odsúdili bez trestu. Radikáli súdy často využívajú na svoju propagáciu.


Už ste čítali?